Vědci navrhují rozdělit cukrovku na pět typů

Na základě výzkumu, který proběhl ve Finsku a Švédsku, lékaři navrhli, aby byl diabetes klasifikován do pěti typů. Nynější rozdělení na dva typy je podle nich nedostačující.

zkumavka s krví na grafu

Foto: Shutterstock.com

Dva typy jsou málo

S výjimkou těhotenské cukrovky se dnes klasifikují dva hlavní typy diabetu. U toho prvního jsou beta buňky pankreatu, které produkují inzulín (hormon reagující na hladinu cukru v krvi), napadeny a zničeny vlastním imunitním systémem.
Nejčastější formou však je diabetes 2. typu, jenž představuje kolem 90 až 95 procent všech případů cukrovky. Vzniká tehdy, když buňky těla přestanou reagovat na inzulín, nebo ho nejsou beta buňky schopny produkovat dostatečné množství.

Určování diagnózy

Diagnóza se obvykle provádí pomocí testu glukózy nalačno (FPG) nebo testu A1C. Test FPG hodnotí hladinu glukózy v krvi v jediném časovém bodě, zatímco test A1C měří průměrné hladiny glukózy v krvi během tří měsíců. Nicméně, jak poukazují autoři výzkumu profesor Groop a jeho kolegové, klasifikační směrnice pro diabetes nebyly posledních dvacet let aktualizovány.

Výzkum

Studie, jež byla publikována v The Lancet Diabetes & Endocrinology, vychází z výzkumu vedeného profesorem Leifem Groopem z Diabetického centra Lund Univerzity ve Švédsku a Ústavem pro molekulární medicínu v Helsinkách ve Finsku. Vědci analyzovali celkem 14 775 dospělých jedinců ze Švédska a Finska, u nichž byl nově diagnostikován diabetes.
V rámci analýzy se lékaři zaměřili na šest bodů: index tělesné hmotnosti (BMI); věk při diagnostice diabetu; hemoglobin A1C (HbA1C); fungování beta buněk; rezistence na inzulín; přítomnost autoprotilátek souvisejících s diabetem. Studie odhalila pět odlišných forem diabetu, z nichž tři byly závažné a dvě byly mírné. Výzkumný tým je kategorizoval následovně:

Nové rozdělení

Forma 1: závažný autoimunitní diabetes (v současnosti známý jako diabetes typu 1), charakterizovaný nedostatkem inzulínu a přítomností autoprotilátek. Byl zjištěn u 6–15 % subjektů.
Forma 2: závažný typ cukrovky s nedostatečným množstvím inzulínu, charakterizován nižším věkem pacientů a špatnou metabolickou kontrolou. Zjištěn byl u 9–20 % subjektů.
Forma 3: závažný typ, charakterizovaný těžkou rezistencí vůči inzulínu a výrazně vyšším rizikem onemocnění ledvin. Byl zjištěn u 11–17 % subjektů.
Forma 4: mírná cukrovka spojená s obezitou, nejčastější u obézních jedinců. Zjištěna u 18–23 % subjektů.
Forma 5: mírný typ – spíše prediabetes, zjištěn byl u starších jedinců. Nejčastější forma, která se objevila u 39–47 % subjektů.

Konečně správná léčba

Když následně vědci posoudili léčbu, kterou pacienti s těmito pěti typy mají, všimli si, že se někteří léčí nevhodně. Poukazují na to, že jen 42 % pacientů s typem 1 a 29 % s typem 2 dostávalo inzulínovou terapii od počátku onemocnění. Podle lékařů to potvrzuje, že je momentální klasifikace diabetu nedostatečná. Profesor Groop zároveň ale dodává, že jsou zapotřebí ještě další výzkumy a detailnější členění nových typů. Například pomocí biomarkerů či genetických rizik. „Tato studie nás vede k přesnější diagnóze diabetu a zároveň představuje důležitý krok k jeho úspěšnější léčbě,“ dodává na závěr.

Text: Markéta Veselá

Zpět

Mohlo by vás zajímat