Senzory na měření glykémie se pomalu stávají součástí běžné léčby

V rámci experimentů se senzory na měření glykémie (setkáte se též s názvem kontinuální monitorace glykémie) používaly řadu let. V poslední době jsou stále více zapojovány do běžné klinické léčby pacientů s 1. typem diabetu, u kterých není kontrola diabetu optimální.

člověk se senzorem na paži a odečítacím přístrojem v ruce

Foto: Shutterstock.com

Senzor je zaveden do podkoží, kde vyhodnocuje koncentraci glukózy a každých 5 minut generuje její hodnotu. Ta je bezdrátově odeslána do ovladače, kde si ji pacient může přečíst na displeji. Tyto přístroje tedy nabízejí podstatně větší množství hodnot, než by bylo možné získat běžným glukometrem, a pacient má tedy o změnách glykémie přesnější informace a může na ně lépe reagovat.

Senzory jsou vybaveny alarmy, které je možné přednastavit podle pacientovy volby. Většinou se využívají k prevenci či záchytu hypoglykémie, ale lze je též připojit k inzulínové pumpě a některé umožňují např. zastavení podávání inzulínu při hypoglykémii. Senzor je funkční zhruba jeden týden a pak musí být nahrazen novým.

Určitou slabinou senzorů je jejich menší přesnost v období, kdy se hodnota glykémie rychle mění, např. při fyzické aktivitě. V těchto případech se může koncentrace glukózy v krvi snižovat rychleji, než je senzor schopen zachytit. Další slabinou je jejich poměrně vysoká cena, ovšem indikovaným pacientům je jejich pojišťovna do určité výše může uhradit. I přes jisté slabiny jsou senzory významným krokem vpřed a při léčbě diabetu budou hrát stále důležitější roli.

Text: MUDr. Jan Brož

 

Zpět

Mohlo by vás zajímat