Jak jsme úspěšní v léčbě inzulínem v ČR a SR

To, že je dobrá kompenzace diabetu nezbytná pro snížení rizika rozvoje diabetických komplikací, víme již několik dekád. Za cíl léčby pro většinu pacientů jak s diabetem 1., tak i 2. typu (výjimku tvoří pacienti vyššího věku a ti s dalšími onemocněními) byla doporučena hodnota HbA1c nižší než 53 mmol/mol. Svůj výsledek HbA1c nejspíš každý zná. Unikátní studie DIAINFORM, která byla nedávno publikována v respektovaném zahraničním vědeckém časopise Diabetes Therapy, se však zaměřila na to, jak jsme na tom v České a Slovenské republice v celkových číslech.

fonendoskop na plakátku diabetes

Foto: Shutterstock.com

Stručný souhrn

Studie probíhala od ledna 2015 do dubna 2016 v běžné klinické praxi ve 141 centrech České a Slovenské republiky a zařazeni do ní byli pacienti s diabetem mellitem 1. a 2. typu léčení alespoň jednou dávkou inzulínu denně s minimální délkou trvání léčby 12 měsíců. Zařazováni nebyli pacienti léčení pomocí inzulínové pumpy a těhotné ženy. Počet pacientů byl předem propočten tak, aby poskytl reprezentativní vzorek pacientů s 1. typem diabetu (425 pacientů) a 2. typem diabetu (1034 pacientů). Ze záznamů každého pacienta byla získána hodnota HbA1c ne starší 3 měsíců.
Hlavním cílem studie bylo stanovení podílu pacientů s HbA1c < 53 mmol/mol, tedy těch, kteří dosáhli cílových hodnot léčby. Za aktuální hodnotu glykovaného hemoglobinu (HbA1c) při studijní vizitě byla považována poslední hodnota získaná v průběhu předchozích tří měsíců. Celkový podíl diabetiků 1. typu, kteří dosáhli hodnoty HbA1c pod 53 mmol/mol byl 29,9 % (v ČR 26,7 % a v SR 36,4 %). Mezi pacienty s diabetem 2. typu byl celkový podíl těch, kteří dosáhli hodnot HbA1c pod 53 mmol/mol 33,4 % (v ČR 35,8 % a v SR 28,3 %).

Míra klinické netečnosti

Moderním prvkem v rámci sledování úspěšnosti léčby je tzv. klinická inercie. Ta určuje, jak aktivní jsou pacienti, ale i jejich lékaři ve snaze dosáhnout terapeutických cílů. K vytvoření obrazu klinické inercie sloužila analýza všech odebraných HbA1c za poslední 3 roky před započetím studie. U pacientů s diabetem 1. typu byla průměrná hodnota HbA1c v období 33–36 měsíců před studijní návštěvou 64,8 mmol/mol. Rozdíl mezi touto hodnotou a průměrnou hodnotou při studijní návštěvě byl –2,4 mmol/mol. U pacientů s diabetem 2. typu byla průměrná hodnota HbA1c v období 33–36 měsíců před studijní návštěvou 63,0 mmol/mol. Rozdíl mezi touto hodnotou a průměrnou hodnotou při studijní návštěvě byl –2,8 mmol/mol. V obou skupinách pacientů tedy došlo v průběhu 3 let k poklesu průměrných hodnot, ale pokles byl velmi malý.

Posunujeme se k lepšímu?

Přibližně před deseti lety proběhla v osmi zemích nově vstupujících do EU (včetně České a Slovenské republiky) obdobná studie, neznáme však její výsledky pro jednotlivé země. Ve všech zemích dohromady byla průměrná hodnota HbA1c u pacientů s DM1T 66 mmol/mol, podíl pacientů s HbA1c <53 mmol/mol dosahoval 23,9 % a podíl pacientů s HbA1c ≥64 mmol/mol 48,2 %. Při porovnání s aktuálními výsledky studie DIAINFORM je tedy naznačeno zlepšení směrem k současnosti. U pacientů s DM2T léčených inzulínem nemáme data z minulosti vůbec žádná, takže porovnávat nemůžeme vůbec.

Nedošlo ke zlepšení metabolické kontroly

Zajímavý výsledek přinesla analýza vývoje hodnot HbA1c z posledních tří let, která ukázala, že jak u pacientů s diabetem 1. typu, tak u těch s diabetem 2. typu nedošlo v průběhu této doby ke klinicky významnému zlepšení metabolické kontroly. Je tedy zjevné, že u obou skupin pacientů je patrná vysoká míra klinické inercie, která je pravděpodobně způsobena obvyklými faktory jak na straně lékaře a pacienta, tak i zdravotnického systému (viz tabulka na konci článku).

Co můžeme udělat pro zlepšení glykemické kompenzace u našich pacientů?
Studie DIAINFORM přinesla informace z každodenní klinické praxe a ukázala, že doporučované hodnoty HbA1c <53 mmol/mol dosahuje pouze 29,9 % pacientů s diabetem 1. typu a 33,4 % pacientů s diabetem 2. typu léčených inzulínem. I přes rozšiřující se možnosti péče a inzulínové léčby tedy stále vysoký podíl pacientů uspokojivé kompenzace diabetu nedosahuje. U nich je důležité najít důvody neúspěchu. Ty mohou začínat u dietních či jednoduchých technických chyb při aplikaci inzulínu (volba místa a časování aplikace inzulínu), mohou jimi být nedostatečné znalosti o titraci inzulínu (úprav dávky inzulínu v rámci jídelního režimu, nemoci, tělesné aktivity apod.), prevenci hypoglykémie, ale také komplikovanější psychologické příčiny. V řadě případů je možné nabídnout cílenou edukaci anebo na individuální bázi využít nové léky a moderní technické prostředky.
Všechny výsledky studie DIAINFORM lze nalézt na webu časopisu Diabetes Therapy
Práce byla podpořena společností Sanofi.

Jan Brož, Interní klinika FN v Motole a 2. LF UK, Praha

Zpět

Mohlo by vás zajímat