Výzkumu, jehož výsledky byly uveřejněny v renomovaném časopisu BMC Public Health, se zúčastnilo přesně 2861 různě sociálně aktivních lidí ve věku 40 až 75 let. Z celkového počtu účastníků mělo 1623 normální metabolismus glukózy, 430 lidí mělo prediabetes, 697 již trpělo diabetem druhého typu a u 111 účastníků byla cukrovka nově diagnostikována.

Z výzkumu vyplynulo, že nedostatek sociálních vazeb byl spojen s pravděpodobností prediabetu o 60 % vyšší, a dokonce o 112 % vyšším výskytem cukrovky druhého typu u žen. U mužů pak souvisela nižší míra sociálního zapojení s výskytem diabetu vyšším o 42 %, u těch, kteří žijí zcela sami, bez partnerky či rodiny, to bylo dokonce o 94 %.

Jedna z autorek studie, doktorka Miranda Schram, uvedla: „Rizikové skupiny diabetu druhého typu by měly rozšiřovat svou sociální síť, hledat si přátele a navštěvovat různé organizace, sportovní kluby, zájmové kroužky či třeba diskusní skupiny. Nejde tedy jen o rodinné vazby, ale důležité je navazovat styky právě i mimo naše nejbližší.“

Autorky výzkumu rovněž upozorňují na to, že změny metabolismu glukózy způsobují v organismu únavu, nevolnosti a celkovou nepohodu, což může mít za následek vyhýbání se ostatním lidem včetně omezení návštěv různých kroužků či zájmových skupin.

Text: Markéta Veselá