●       Jakým způsobem může diabetes ovlivnit kvalitu života pacienta z pohledu psychiky?

Diabetes je nesmírně zátěžová věc, a to nejen z pohledu psychiky, ale v rámci všech oblastí života, ve kterých člověk nějakým způsobem funguje. Náročná je nejen diagnóza sama o sobě, která přichází v různých fázích života, ale i samotný režim, který je nutný ve spojitosti s léčbou dodržovat. Bylo by super, kdyby všichni žili zdravým životním stylem bez toho, aby je k tomu „donutila“ nějaká diagnóza, ale to se bohužel neděje a přechod k režimu bývá pro některé pacienty obtížný. Z pohledu psychiky je tato diagnóza náročná i pro nejbližší okolí – například pro rodiče dětí, jimž byl diagnostikován diabetes prvního typu, ale i pro rodinu adolescentních pacientů a pro partnery pacientů dospělých. Úskalí péče mohou být různá. Onemocnění může například posílit vazbu mezi dítětem a pečovatelem, protože jsou semknuti na úrovni péče o fyzické zdraví víc než obvykle. Vztah rodiče k dítěti se také může stát úzkostlivějším a tím i náročnějším. U pacientů, kterým je diabetes diagnostikován ve stáří, se pak komplikuje situace tím, že pro staršího člověka je těžší si dopočítat dávku inzulinu, dodržovat pravidelnost atd. A proto v těchto případech musí nastoupit někdo, kdo bude dotyčnému pomáhat. V rámci léčby diabetu jsou však i další oblasti, které jsou z pohledu psychiky náročné. Například nošení inzulinové pumpy. S tím souvisí i pojetí tělesného vzhledu. Například to, jak vypadáme, když jdeme na koupaliště, inzulinová pumpa a intimita s partnerem a tak dále… Vždy záleží na konkrétních lidech, pojetí nemoci a na tom, jak se k její léčbě daný pacient postaví.  

●       Jaký vliv má dlouhodobý stres na zvládání diabetu?

Při dlouhodobém stresu zvládá naše tělo hůře v podstatě cokoliv. To se týká i diabetu. Dlouhodobý stres má obecně špatný vliv na spánek a neznám nervóznějšího člověka než toho nevyspalého. To známe asi všichni, když v noci nenaspíme alespoň standardních 6,5 až 8 hodin denně. Schopnost se adaptovat a zvládat nějaký další stres je pak samozřejmě menší, a to platí i v rámci léčebného režimu. Lidé pak mají tendenci tíhnout k různým kompenzačním mechanismům jako například – přejídání se nebo hladovění. A všechno tohle má samozřejmě na hladinu cukru v krvi veliký vliv. U dlouhodobě stresovaných pacientů zároveň vnímám, že on je to vlastně takový začarovaný kruh, protože pacientům se pod dlouhodobým stresem hůře diabetes reguluje a zároveň jim více pod vlivem stresu hladina krevního cukru kolísá a důsledku toho je méně předvídatelná.  

●       Existují rozdíly v psychických problémech mezi pacienty s diabetem 1. a 2. typu?

Hodně záleží na životním období, kdy byl pacientovi diabetes diagnostikován – zda jde o dítě, puberťáka, mladého dospělého, nebo seniora. Obecně je dle výzkumů u diabetické populace referována vyšší míra depresivity než u té „běžné“. Je tam i malý rozdíl mezi diabetem prvního a druhého typu, přičemž u diabetu prvního typu má depresivní symptomy cca 12 % pacientů a u diabetu druhého typu cca 19 %. Což je hodně. Co se týče míry depresivity u „běžné populace“, tam záleží na stáří výzkumu, ze kterého bychom data čerpali. V poslední době se vynořilo mnoho výzkumů, ze kterých vyplývá, že populace je mnohem více depresivní, než jsme si mysleli. Otázkou ale je, čím to je? Je možné, že jsme se o emocích naučili mluvit, více se o sebe staráme a že je to téma, kterému jsme více otevření, než tomu bylo dříve. Pokud bych to ale měla shrnout, diabetici 1. a 2. typu se v rámci psychických problémů často potýkají s depresivitou. Není to o rozdílu charakteru psychických obtíží, ale spíše o jejich míře.

  ●       Co znamená termín „diabetes distress“ a jak ho odlišit od deprese nebo úzkosti?

Diabetes distress je pojem, který zahrnuje komplex potíží, které zažívají specificky diabetici. Dá se i měřit a existují různé dotazníky, které nám změří jeho míru. Psychická zátěž je jenom jedna z položek, která je součástí distressu jako celku. Od deprese se tento pojem liší v tom, že v distressu jsou zahrnuty další věci, jako je třeba vztah a důvěra k lékaři nebo zvládání diabetického režimu.  

●       Jaké strategie nebo návyky mohou pacientům pomoci udržet psychickou pohodu?

Je to stejné jako u všech ostatních lidí. Na první místo bych postavila režim a spánek. Režim – to, že se snažíme chodit spát a vstávat ve stejnou dobu a spát již zmíněných cca 6,5 až 8 hodin denně. Mnoho lidí si ze svého spánku „ukrojí,“ ale samozřejmě je to na úkor něčeho jiného. Dostatečně nevyspalý člověk nebude efektivní, ale jenom více unavený, vystresovaný atd. Součástí režimu je také nastavení vhodného jídelního režimu, tzn. snídat, obědvat, večeřet a svačit. Na udržení dobrého zdraví je důležité mít rytmus. To je základ. Pro udržení psychické pohody je podstatná také sebepéče, to znamená naučit se rozpoznat své emoce a naučit se je ovládat. Nesnažit se od nich vzdalovat, ale naopak se na ně napojit, prožít a vyventilovat je tou správnou cestou. Je důležitý být sám k sobě upřímný. Pak budeme vědět, že si potřebujeme odpočinout a kdy je potřeba naopak přidat. Pak se to odráží i v komunikaci s ostatními lidmi i ve výkonu.  

●       Jak je to s přístupem diabetiků v České republice k psychologické nebo psychoterapeutické péči?

Většina lidí má stále v tomto ohledu respekt a takový ten prvotní ostych. Ale zlepšuje se to, zdá se mi, že lidé mladší třiceti let už mají obecně k vyhledání psychologické pomoci otevřenější a pozitivnější přístup. Roli v tom hraje edukace, o psychických problémech se hovoří mnohem více, než tomu bylo v minulosti, kdy panovalo klišé: „Jdeš k psychologovi? Tak to jsi asi blázen a máš asi nějaký velký problém.“ K psychologovi/terapeutovi se může jít i na poradenské sezení, čistě se jen nechat nasměrovat. Mám dobrou zkušenost s našimi diabetology v tom, že mají „dobrý čuch“ na ty pacienty, u kterých si myslí, že by psychologická pomoc padla na úrodnou půdu. Těm pak doporučí si domluvit návštěvu u mě v psychologické ambulanci. Většinou jsou to zároveň lidi, kteří jsou motivováni se sebou a pro sebe něco dělat. Ke mně na sezení na klinickou psychologii ve FN Motol se dostanou pouze pacienti se žádankou od svého motolského diabetologa. Bez žádanky je ale možné se objednat do klinicko-psychologických ambulancí, je nutné však počítat s delší čekací dobou. Nicméně psychoterapie začínají být obecně lépe dostupné – ať už online, nebo i osobně.  

●       Jak může rodina a okolí podpořit psychické zdraví diabetika?

Návyky v rodině ovlivňují to, jak dobře, nebo špatně se pacientovi drží jeho léčebný režim. Zdravý životní styl a pravidelnost prospívá bezesporu všem. To znamená, že když rodina diabetika zkusí upravit například svůj celkový jídelní režim zdravým směrem, tak je to určitě velké plus. Mám zkušenost, že lidé, kteří byli před diagnózou velmi výkonní, často zůstanou výkonní i poté. Přechodné období, během kterého se učí přijmout diagnózu a nastavit si nový režim, na který nebyli zvyklí, však může být velmi náročné. To se může dočasně odrazit i v náladě. Zároveň je také důležité umožnit pacientovi o svých pocitech otevřeně komunikovat, nabídnout pochopení a podporu.  

●       Jakým způsobem může diabetologická ambulance podporovat psychické zdraví svých pacientů?

Jsem domluvena s lékaři, že v diabetologických ambulancích péči v oblasti psychického zdraví aktivně nabízí. A jak už jsem vlastně i zmínila, oni většinou mají dobrý „radar“ na to, že vědí, komu by sezení s psychologem pomohlo a kdo by to ocenil. Důležité je si pacienty mezi diabetologickou ambulancí a ambulancí klinické psychologie posílat a také mezi sebou vzájemně komunikovat v triádě pacient-psycholog-diabetolog. Což mi děláme a myslím, že je to ku prospěchu věci.  

●       Jak probíhá sezení v ambulanci klinické psychologie? Jaké konkrétní techniky používají psychologové při práci s diabetiky?

V rámci prvního sezení se nejdříve představíme navzájem, pak se vyptávám na praktické věci (kdy byl diabetes diagnostikován, jak pacient zvládá léčebný režim atd.). Mým hlavním pracovním nástrojem je rozhovor. S pacientem se bavíme, jak vše vnímá, a soustředíme se na to, jaké strategie si vyvinul k tomu, aby mu vše šlo dle představ. Poté třeba přijdeme na to, že věci, které řeší, mohou být tématem například i pro konzultaci s nutričním terapeutem – ten mu může pomoci s nastavením jídelního režimu. Zkrátka, pátráme po tom, co je pro pacienta komplikované a proč se mu jeho léčebný režim nedaří dodržovat… A pak záleží, na co přijdeme, těch témat tam může být opravdu mnoho. Když jsou to třeba dlouhodobě vystresovaní lidé – jednou z technik, které v ambulanci provádíme, jsou relaxace, kdy pacienta naučíme relaxovat a odpočívat. Další z technik je třeba tzv. bodyscan, který když se naučíte, můžete provádět v klidu doma nebo třeba i v práci. Dá se provádět vsedě i vestoje. V duchu si sami pro sebe procházíte tělem od špičky hlavy až po konečky prstů na nohou a postupně si začínáte uvědomovat, kde je ve vašem těle nějaké napětí. Je to podobné jako v józe. Někdy zase směřuji pacienta směrem k odborníkům na mindfullness, kteří pacienta naučí cvičení ke zklidnění mysli a k tomu být více v kontaktu sám se sebou. Ráda říkám, že tělo a psychika jsou jako dvě spojené nádoby, protože jak naše psychika ovlivňuje to, jakým způsobem funguje naše tělo, tak i tělo ovlivňuje naši duševní pohodu.      

●       Jak se vypořádat s výčitkami, pokud se pacientovi nedaří dodržovat léčebný plán?

Je důležité, aby byl člověk sám k sobě upřímný, ale shovívavý. Řekněte si, co jste schopni zvládnout a zdali zvládnete udělat změnu sami, nebo k tomu potřebujete pomoct. A neobávejte se pomoc vyhledat nebo si o ni říct.

●       Jak reagovat na pocit vyhoření spojený s dlouhodobým zvládáním diabetu? A jak se vyhoření projevuje?

Dlouhodobé vyhoření je taková ta nechuť něco dělat, například dodržovat léčebný režim. Někdy až možná odpor. Velká únava, pocit bezmocnosti. Nezvládáte, všechno se kolem vás hroutí. Občas se tam vkrádá i taková bezesmyslnost. Pokud se cítíte vyhořelí, nebojte si říci o pomoc. U blízkých, u lékaře, jděte na psychoterapii. Lépe dostupné jsou i online psychoterapie. Přistupujte k tomu otevřeně. Poslouchejte své okolí, i vy můžete být tím, kdo někomu pomůže.  

●       Jak může prevence psychických obtíží zlepšit dlouhodobé výsledky léčby diabetu?

Člověk, který je v dobré psychické pohodě, zvládá životní nástrahy obecně mnohem lépe, a to platí i pro dočasné zakolísání v rámci nějakého režimu. Dlouhodobá péče o psychické zdraví předchází tomu, abychom se stali součástí depresivní populace. Zároveň vám nabídne mnohem větší rezervoár zvládacích mechanismů, strategií, a hlavně energie pro vypořádání se s určitými životními situacemi. To platí všeobecně, nejen pro diabetiky.  

●       Co byste doporučila nově diagnostikovaným diabetikům, aby zvládali psychickou zátěž spojenou s nemocí?

Buďte k sobě shovívaví, hlavně na začátku, co se týče nastavování si režimu. Učený z nebe nespadl. Až si začnete na nový režim zvykat, vzdělávejte se. Stejné je to se sledováním negativních zpráv na internetu, všeho moc škodí. Takže si vše dávkujte hlavně podle toho, jak to vy sami cítíte a zvládáte.