Pacienty je potřeba vzdělávat, technologie v léčbě diabetu pokročily

U příležitosti Světového dne diabetu jsme připravili rozhovor s MUDr. Janou Urbanovou, Ph.D., o Edukačním centru pro diabetiky při FN Královské Vinohrady, kde učí pacienty, jak dennodenně žít s diabetem a nebát se nových technologií.

Kdy Edukační centrum vzniklo a za jakým účelem?

Edukační centrum na Vinohradech oficiálně vzniklo v roce 2021, byť v určité podobě edukace samozřejmě v našem diabetologickém centru probíhaly již mnoho let. Vzhledem k tomu, k jak velkému pokroku v léčbě diabetu za poslední roky došlo, zejména v oblasti technologických pomůcek ke sledování glykémie a aplikace inzulínu, se zvýšila potřeba a poptávka po edukaci pacientů. Posláním našeho centra je naučit nemocné s diabetem žít plnohodnotný život v souladu se všemi možnostmi léčby, kterých se jim nyní dostává a které mohou plně využívat. Naše edukační centrum poskytuje vzdělávání pro všechny pacienty s různými typy diabetu i léčbou, velkou měrou se však zaměřuje na ty, kteří se léčí inzulinem.

K jakému pokroku v léčbě diabetu vlastně došlo?

Odpovím možná trochu zeširoka. Dříve byl přístup k léčbě diabetu jiný než dnes. Do velké míry jej řídil lékař prostřednictvím předepsaných dávek inzulinu, které pacient více méně neměnil a přizpůsoboval jim svůj každodenní jídelníček. Výsledky takové léčby, která se označovala jako fixní inzulinový režim, kontroloval měřením glykémie pomocí glukometru přinejlepším párkrát za den. V dnešní době je přístup k léčbě inzulinem mnohem flexibilnější a řídí si jej samotní, a tedy patřičně vzdělaní pacienti, kteří jsou právě díky edukacím schopni si léčbu inzulinem na dennodenní bázi samostatně regulovat. Umožňují jim to jednak moderní inzuliny – inzulinová analoga, ale také kontinuální monitorace glykémie, která jim zprostředkovává nepřetržitý záznam vývoje jejich glykémie a předpokládaný trend vývoje. Systémy pro kontinuální monitoraci glykémie představovaly v diabetologii opravdový milník. Nejpokročilejší možností léčby diabetu 1. typu jsou pak inzulinové pumpy, nyní s možností přenechat mnoho povinností spojených s léčbou inzulinem samostatné pumpě komunikující právě se systémem pro kontinuální monitoraci glykémie. Tyto tzv. hybridní uzavřené smyčky jsou obrovským posunem v léčbě diabetu 1. typu.

Co vás osobně vedlo k tomu stát se diabetoložkou?

Náhoda. Po škole jsem nastoupila na 2. interní kliniku FNKV, která se mimo jiné zaměřovala na diabetologii. Našla jsem tam opravdu skvělé kolegy, kteří mě učili, vedli a motivovali. Myšlenku na vytvoření pravidelných edukací pacientů jsem měla v hlavě celkem dlouho, vlastně jsem nad tím přemýšlela od doby, kdy jsem se začala potkávat s pacienty v ambulantní péči. Po mém návratu z mateřské dovolené se změnilo vedení a edukační centrum dostalo zelenou.

Jak vypadá váš běžný den v edukačním centru?

Edukace u nás běží jednak na individuální bázi – ty zajišťují především naše edukační sestřičky, kdykoliv je potřeba. Věnují se zejména pacientům s nově zachyceným diabetem a poskytují jim nejzákladnější informace – o podávání inzulinu, měření glukometrem, péči o nohy a podobně. Také ale třeba nasazují pacientům senzory ke kontinuální monitoraci. Dále zde probíhají pravidelné skupinové edukace na nejrůznější témata, které vedu já, nutriční terapeutka nebo kvalifikovaní edukátoři, a to jedenkrát týdně. Součástí toho je též plánování jednotlivých kurzů, vytváření edukačních materiálů, ale také „opečovávání“ našeho instagramu, kam pacientům posíláme řadu praktických informací.

Rozpis a témata edukací naleznete ZDE.

Jaké nejčastější dotazy a problémy s pacienty v centru řešíte?

Zaměřujeme se na mnoho témat. Naše edukační sestřičky, jak jsem již zmínila, např. vysvětlují, co je diabetes, principy jeho léčby a měření glykémie, jaké při něm hrozí komplikace a jak se jich vyvarovat. Co se skupinových edukací týče, největší zájem je určitě o počítání sacharidů a samostatné upravování dávek inzulinu, tedy flexibilní inzulinový režim. Hodně obsazované jsou také technologické kurzy, které vedeme jednak pro zájemce o danou technologii, např. konkrétní inzulinovou pumpu, dále pak pro uživatele, tedy pacienty, kteří danou technologii využívají – krátce, takže se potřebují doptat na řadu věcí, které jsou jim nejasné, nebo i již dlouho, ale nedobře, takže je pak nutné jim vysvětlit, jak s ní mají zacházet, aby jim dobře sloužila. Technologické pomůcky musíme pacienty naučit správně ovládat, vysvětlit jim, co jim říkají, aby si pak mohli léčbu přizpůsobit svým denním potřebám. Dalším vyhledávaným tématem je hypoglykémie nebo sport. Naopak minimální zájem byl například o prekoncepční přípravu, tedy informace pro mladé diabetičky plánující těhotenství. Tyto edukace jsme nakonec zrušili.

Mohou centrum navštěvovat i blízcí diabetiků?

Ano, spolupracujeme i s naší pediatrickou klinikou, takže k nám někdy chodí i rodiče s dětmi. Edukace navštěvují občas také vnoučata s prarodiči, manželé a manželky, přítelkyně nebo další blízcí. Nikomu nebráníme, naopak to oceňujeme, protože diabetes je onemocnění, které ovlivňuje celou rodinu. Edukační centrum je jinak otevřené všem pacientům s diabetem, nejen těm z našeho Diabetologického centra.

Co je podle vás v léčbě diabetu stěžejní? Je něco, co doporučujete všem pacientům plošně?

To je těžká otázka. Diabetes je onemocnění, které vzniká z různých příčin a podle toho v určité fázi vyžaduje různý typ léčby. Je rozdíl mezi diabetiky prvního a druhého typu. Ale v zásadě každému pacientu vštěpujeme, aby byl aktivní a zodpovědně se o svůj diabetes staral, spolupracoval při léčbě se svým lékařem, dodržoval racionální stravu a hýbal se. Je to v zásadě apel na zdravý životní styl.

Jaké jsou nejčastější „nešvary“ vašich pacientů?

U pacientů s inzulinem se jedná nejčastěji o pozdní aplikaci inzulínu, podávají si jej často až během jídla nebo po něm, a to je špatně. Není bohužel výjimečné, že injekce úplně vynechávají. Dále je to chybný odhad dávek inzulinu nebo třeba nedostatečné měření glykémií, případně neuspokojivé využívání systémů pro kontinuální monitoraci glykémie. Konstantním problémem je nedodržování zdravého životního stylu, hlavně nedostatek pravidelné pohybové aktivity.