Neinvazivní měření glukózy představuje mezi lékaři i výzkumníky dlouhodobě velmi populární téma. Jak už jsme nastínili, jeho výhodou je především to, že pro zjištění glykémie nemusíme provádět vpich. Její hodnotu lze totiž zjistit i pomocí chytrých přístrojů, které hladinu glukózy v krvi určují podle různých nepřímých ukazatelů. Mohou mít například podobu náramku, hodinek nebo klipu na ucho.

Nepřímo lze glykémii měřit různými způsoby. V zásadě se tak ovšem děje buď pomocí záření (např. infračerveného), které reaguje určitými změnami na změny koncentrace glukózy v tkáních, nebo mikroodběrem tělních tekutin (pot, slzy, sliny, moč), ze kterých se pak odhaduje koncentrace glukózy v krvi.

Zajímavým projektem na poli technických vychytávek byl například projekt Google Contact Lens, který usiloval o vývoj kontaktních čoček, které budou neustále měřit hladinu glukózy v slzách a na základě toho odhadovat její koncentraci v krvi. Jedním z důvodů dosavadního neúspěchu projektu je nespolehlivost měření glukózy ze slz. Její koncentraci totiž může ovlivňovat například pitný režim pacienta, což je důležitý faktor u všech tělních tekutin.

Slabinou neinvazivních systémů je jejich zatím nedostatečná přesnost, proto podle nich v současné době nelze s jistotou upravovat dávky inzulínu. Zde je aktuálně stále nejspolehlivější metodou klasický vpich a měření glukózy přímo z krve.

Částečnou útěchou může být snad to, že vědci na nalezení vhodné metody neinvazivního měření neustále usilovně pracují a na obzoru se objevují nové možnosti. Snad se brzy dočkáme.