Proč by měl pacient s diabetem 2. typu vůbec vědět, co má svému lékaři říct, aby správně volil léčbu? Není tu lékař od toho, aby vše zjistil tak, že se pacienta sám vyptá?

Určitě je to lékař, kdo ví, na co se má pacienta zeptat, a zodpovídá za to, že od něj získá úplnou informaci. Často se ale stává, že si pacient nevybaví úplně všechno, co se jednotlivých otázek týká, a tak není špatné si ty nejdůležitější věci připomenout. Ale vyberu jich opravdu jen několik, protože jsme nedávno napsali knihu o diabetu pro studenty medicíny a vyšlo nám to na 100 stran. To jen pro ilustraci, že těch informací, které lékař sbírá a analyzuje, je opravdu hodně. 

Je tedy možné obecně vyjmenovat, co by měl pacient s diabetem říct svému lékaři?

Když to trochu zjednodušíme, lze tyto informace rozdělit na dvě oblasti, které se částečně překrývají. Jedna se týká nastavení léčby a druhá preventivních opatření do budoucna.

V první části se zejména ptáme, zda se pacient léčí i s jinými onemocněními než s diabetem. Stran nastavení a volby medikace jsou asi nejdůležitější otázky na funkci jater a ledvin. Je to proto, že léčiva se z těla dostávají tak, že jsou buď metabolizována (rozložena) v játrech, nebo vyloučena močí, případně kombinací obou možností. Pokud je některý ze systémů méně funkční či úplně nefunkční, může dojít k tomu, že se některý lék v těle kumuluje a jeho vyšší hladiny mohou být pro tělo toxické. I podle této informace se tedy sestavuje paleta léků, které lékař pacientovi navrhne. Tento výběr je dále ovlivněn i dalšími chorobami, jako jsou onemocnění srdce či hypertenzní nemoc, do léčby jsou pak vybírány medikamenty, které pozitivně ovlivňují jak diabetes, tak i zmíněné další onemocnění.

U pacientů léčených inzulínem se ptáme na detailní postup, jak si jej podávají. Jak dlouho před jídlem (mělo by být 15–20 minut), zda pravidelně mění aplikační místa a brání tak poškození podkožní tkáně, které vzniká při stálé aplikaci do jednoho místa a vede následně k horšímu vstřebávání inzulínu.

Ptáme se i na hypoglykémie, které jsou nežádoucím vedlejším účinkem některých léků. Někdy, zejména u starších lidí, se mohou projevovat i jako přechodné „usnutí“ při sledování televize či lehké závratě a uniknout tak pozornosti.

V druhé části se ptáme zejména na dietní zvyklosti, fyzickou aktivitu a užívání legálních (i nelegálních) drog i jejich historii. Podle ní jsou vydána doporučení, která by měla zastavit další rozvoj diabetu, ale přispět i k úspěšnější aktuální léčbě. Příkladem je například kouření, které je rizikovým faktorem diabetu (tedy významně přispívá k jeho rozvoji), ale i pití alkoholu, který je v nadměrném množství – vedle svých komplexních negativních dopadů na život – velkým zdrojem energie. Např. 100 ml 40 % destilátu (2 velké panáky) obsahuje 230–250 kcal, stejně jako 500 ml 12° piva, což je polovina vydatného hlavního jídla. Sladké likéry obsahující cukr jsou na tom ještě hůře, ve 100 ml obsahují cca 330 kcal, tedy přibližně stejně jako 500 ml polosuchého vína. Tento „skrytý“ přísun energie pak brání v doporučovaném snižování hmotnosti.

Co vám pacienti nejčastěji zapomínají sdělit a jak to následně ovlivňuje samotnou léčbu?

Myslím, že výše uvedené patří k nejdůležitějším informacím stran léčby. Znalost historie diabetu v rodině může například přispět k odhalení diabetu typu MODY, který je relativně vzácný (cca 1–2 % všech pacientů s cukrovkou) a bývá občas zaměněn s diabetem 1. typu a léčen inzulínem, což je v některých těchto případech zbytečné. Diabetes MODY je charakteristický přítomností diabetu ve 3 generacích (je tedy geneticky podmíněný) a většinou ne příliš vysokou hladinou glykémie. Lze ho potvrdit pouze genetickým vyšetřením. V takovém případě je tedy důležité, aby pacient řekl, že např. jeho otec měl slabou cukrovku, dva z pěti sourozenců také a rovněž otcova matka měla diabetes. Upozorní to na možnost MODY a lékař na základě dalších informací vyhodnotí, zda pacienta poslat na genetické vyšetření, či nikoliv. Ale jak jsem řekl, MODY není příliš častá varianta, a tak na genetické vyšetření většinou nedojde, protože se typ diabetu správně určí na základě dalších informací. Na druhou stranu právě vzácnější onemocnění bývají ve velkém množství těch běžných občas přehlédnuta.