Prvním pacientem, kterému inzulin zachránil život, byl čtrnáctiletý chlapec z Toronta. Za záchranu vděčil kanadským lékařům Fredericku Bantingovi a Charlesi Bestovi, kteří se o objev inzulinu jako léčebné látky zasloužili. Podařilo se jim to, když za pomoci fyziologa Johna MacLeoda a biochemika Jamese Collipa extrahovali z pankreatu krav hormon inzulin. Jejich objev byl v roce 1923 oceněn Nobelovou cenou za medicínu.

Od té doby se léčba inzulinem průběžně vyvíjí a zdokonaluje. Podíl na tom má i farmaceutická společnost Sanofi, jejíž předchůdce, firma Hoechst, je považován za jednoho z evropských průkopníků v oboru. Hoechst se aktivně zapojil do procesu extrakce a výroby inzulinu a v říjnu 1923 uvedl na trh Insulin Hoechst s konstantní kvalitou. O třináct let později pak jako první výrobce převedl celou produkci z důvodu vyšší čistoty na krystalický inzulin.

A jak inzulinová léčba funguje?

Pacienti s diabetem 1. typu jsou na inzulinové léčbě závislí, doslova jim zajišťuje přežití. Inzulin je pro metabolismus nezbytný, protože umožňuje přesun glukózy z krve do buněk, a tedy i její přeměnu na energii. U zdravých lidí inzulin produkuje slinivka, u diabetiků 1. typu se to ale neděje, protože autoimunitní proces příslušné buňky zničí, a proto je nutné jej doplňovat injekčně. Stejně tak i diabetici 2. typu se v pozdějším období onemocnění často musejí léčit inzulinem, neboť jejich slinivka se vyčerpá a tvorba inzulinu začne klesat.

Vedle inzulinové léčby hraje u diabetu velkou roli i zdravý životní styl. Pacienti s diabetem by měli dbát na zdravé stravování a pravidelný pohyb a měli by se vyhýbat stresu a nezdravým potravinám.