Můžete v krátkosti popsat, kdy u vás byla cukrovka objevena, jak jste se s nemocí vyrovnávala a jak změnila váš život?

Diabetes byl u mě objeven zcela náhodně a nečekaně, i když příznaky typické pro toto onemocnění jsem měla již delší dobu. V naší rodině se diabetes neobjevil, a jak si většina lidí bohužel myslí, i já jsem se domnívala, že diabetes se týká pouze starých a tlustých lidí. S nemocí jsem se postupně seznamovala a po čase jsem ji začala brát jakou součást svého života. Proti chronickému onemocnění nelze bojovat, to si naopak člověk přitíží. A můj život změnilo. Diabetes neberu jako omezení, ale jako součást sebe a výzvu pro další život a aktivity.

Co doporučujete stávajícím i nově diagnostikovaným pacientům?

Doporučuji hodně komunikovat, nebát se zeptat na nejasnosti. Ptát se lékařů, sester, edukátorů i samotných pacientů. V dnešní době lze najít mnoho informací také na internetu, sociálních sítích. Jen musíme být obezřetní, protože zkušenost jednoho pacienta nemusí být stejná u druhého a ne všechno je lege artis (podle pravidel). Spolehlivé informace najdete také v časopisu DIAstyl, kam články píšou erudovaní lékaři.

Velký přínos vidím v edukačních pobytech. Dvacet minut v ordinaci lékaře nemůže vynahradit posezení nebo několikadenní pobyt s osobami, které řeší podobné problémy. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit rekondiční pobyt, který realizuje FN Plzeň pod vedením doc. MUDr. Silvie Lacigové, PhD., a Mezinárodního setkání věčně mladých diabetiků v Luhačovicích, které každoročně pořádá DiAktiv pod vedením Mgr. Vlastimila Milaty. Výše zmíněné pobyty jsou určeny dospělým, ale nejsou jediné v ČR. Dětští pacienti a dorostenci mají také svoje letní i zimní tábory a aktivity.

Proč jste se začala zajímat o problematiku diabetu a angažovat v pacientské organizaci?

Neznalost a nedostatek informací mě přinutily tyto informace hledat, učit se od zkušenějších, abych mohla žít plnohodnotný život. V době mé diagnózy nebylo k dispozici tolik dostupných informací a materiálu, jak v tištěné, tak elektronické podobě. Začala jsem se proto o diabetes zajímat, a tak jsem se seznámila i s pacientskými organizacemi.

Jak přesně vaše organizace DiaKar nemocným pomáhá, co pro ně dělá a co by pro ně ráda dělala do budoucna?

Posláním organizace je pomáhat osobám s diabetem a se srdečním selháním v jejich plném začlenění do společenského života, realizovat zdravotní, sociální a další aktivizační programy a podílet se na osvětě. V praxi to znamená, že pořádáme preventivně osvětové akce, jsme v pravidelném kontaktu s pacienty (nejenom na edukačních pobytech), spolupracujeme s lékaři i odborníky, informujeme veřejnost o tomto onemocnění a hájíme zájmy pacientů. Vydáváme i edukační materiály a spolupracujeme s dalšími pacientskými organizacemi na nových projektech.

Proč jste si k problematice diabetu přidali ještě srdeční selhání?

Je to v dnešní době velmi aktuální téma. Z výsledků výzkumů, které se zaměřily na cukrovku a kardiovaskulární onemocnění, víme, že spolu obě onemocnění úzce souvisejí. Diabetes je a bude jedním z hlavních rizikových faktorů pro srdeční selhání. Další informace k srdečnímu selhání najdete na www.rukunasrdce.cz.

Máte v hlavě nějaké další projekty?

Ano, na nových i stávajících projektech pracujeme i ve spolupráci s dalšími pacientskými organizacemi. Informace o projektech a aktivitách najdete na www.diakar.cz.

Co byste ráda pacientům s diabetem na závěr vzkázala?

Diabetes je celoživotní chronické onemocnění, se kterým se dá plnohodnotně žít. Jen se musí dodržovat pár základních pravidel, což jsou stěžejní pilíře léčby. Mezi tyto pilíře patří vyvážená strava (tj. racionální), dostatek pohybu, správně nastavená medikace (tj. správná aplikace inzulínu, dodržování medikace a selfmonitoring) a stálé sebevzdělávání. A berte diabetes jako součást svého života!

Text: Marian Mendel