Z medicínského hlediska obezitou rozumíme nadměrné množství tuku v těle, které pro organismus představuje významně vyšší riziko některých nemocí (hypertenze, infarkt myokardu, mozková mrtvice, diabetes mellitus, nemoci kloubů, páteře atd.). Obezitu proto považujeme za zdraví ohrožující. Pro klasifikaci obezity existuje celá řada kritérií. Nejpoužívanějším je tzv. body mass index (viz samostatná kapitola BMI), pomocí něhož si každý snadno vypočte, jestli se nadváha týká i jeho.

U obezity rozeznáváme dva typy rozložení tuku, které se sice mohou vyskytovat u obou pohlaví, ale typ „jablko“ (břicho) bývá obvyklý spíše u mužů a typ „hruška“ (stehna, hýždě) spíše u žen. Obezita typu jablko (akumulace tuku v oblasti břicha, především v dutině břišní) je z hlediska zdravotního rizika o něco nebezpečnější, protože představuje predispozici pro metabolický syndrom. Tímto termínem označujeme soubor onemocnění souvisejících s nadváhou a objevujících se většinou po padesátce. Patří mezi ně především vysoký krevní tlak, diabetes mellitus 2. typu a ischemická choroba srdeční.

Proč člověk přibírá na váze, je jasné. Přijímá potravou více energie, než potřebuje k životu. Její nadbytek se pak uchovává jako tuková zásoba „na horší časy“. Proč je však tak těžké tuto nerovnováhu změnit a obezitě se vyhnout, či se dokonce z obezity navrátit k normální váze, jasné není. Je zjevné, že obezita vzniká vzájemným působením faktorů dědičných (dosud bylo nalezeno více než tři sta genů souvisejících s obezitou) a faktorů prostředí (vliv okolí, společenských zvyklostí, rodinných návyků apod.). Dosud se však jejich plnou podstatu a vzájemné vztahy nepodařilo dostatečně rozpoznat.