Inzulínem jsou léčeni všichni pacienti s diabetem mellitus 1. typu i někteří pacienti s diabetem mellitus 2. typu. Základní principy této léčby jsou u obou skupin víceméně totožné. Inzulín se podává ve formě podkožní injekce v různých schématech (tzv. inzulínových režimech) podle typu a stadia onemocnění tak, aby se dařilo udržet glykémii v doporučených mezích. Proto je nutné především pokrýt inzulínem největší přísun glukózy po jídlech a zajistit takzvanou bazální potřebu inzulínu celých 24 hodin, zejména v noci. K tomu jsou určeny dva základní typy inzulínu, které pacient v léčbě používá:

1. Inzulín podávaný před jídly (tzv. preprandiální inzulín) neboli rychle působící inzulín (regular) či jeho analog (viz dále). Jeho úkolem je pokrýt velký přísun glukózy do těla po jídlech.
2. Inzulín podávaný na noc (tzv. bazální inzulín) neboli délepůsobící inzulín či jeho analog. Jeho úkolem je pokrýt základní potřebu inzulínu pokud možno po celých 24 hodin.
 

Rozdíl mezi oběma typy inzulínu je takový, že se z podkoží různě rychle a různě dlouho vstřebávají, což umožňuje udržovat potřebnou hladinu inzulínu v těle s ohledem na určité rozdíly zejména mezi dnem a nocí a mezi obdobím nalačno a po jídle.

Poznámka: analoga lidského inzulínu vznikla genetickou změnou jeho molekuly tak, aby byla příznivě ovlivněna rychlost vstřebávání a délka působení.

Kdy podáváme inzulín před jídlem (preprandiální inzulín)?

Většinou ho podáváme s určitým předstihem. V případě lidského inzulínu je doporučeno podání cca 30–45 min. před jídlem, v případě jeho analog pak cca 10–20 min. před jídlem. Ideální odstup však může být individuální, někdy i malé časové posunutí může přinést relativně velkou změnu ve výsledku. Správný časový odstup od jídla proberte se svým lékařem.