Určení správné dávky inzulínu je na léčbě diabetu to nejtěžší. Výslednou hodnotu glykémie totiž spoluurčuje celá řada veličin a některé z nich může pacient jen velmi obtížně přímo ovlivnit, některé dokonce nemůže ovlivnit vůbec. Rychlost vstřebávání inzulínu ovlivňuje například aktuální hormonální stav organismu, míra stresu nebo stupeň prokrvení podkoží.

Jsou však tři základní, relativně dobře kontrolovatelné veličiny, které mají pro výslednou glykémii zásadní význam. Jsou jimi fyzická aktivita, množství sacharidů ve stravě a dávka inzulínu. Správně nastavená terapie inzulínem předpokládá soulad mezi těmito veličinami v období před injekcí inzulínu i po ní.

Konkrétní dávky inzulínu na počátku nemoci určí většinou lékař, který vychází z váhy pacienta, jeho obvyklé fyzické zátěže, zvolené diety (množství sacharidů) i své zkušenosti. Na pacientovi pak je, aby zprvu odhadnuté dávky přizpůsobil aktuálním potřebám, když to vyžaduje situace.

Glykémie (množství cukru v krvi) se pohybuje v závislosti na stravě, dávce inzulínu a fyzické námaze. Cílem léčby je nalézt konkrétní dávky inzulínu, které budou odpovídat běžnému dennímu režimu konkrétního pacienta.

Je zřejmé, že když se množství sacharidů v jídle zvýší, je třeba zvýšit i dávku inzulínu, a naopak, pokud se množství sacharidů sníží, je třeba dávku inzulínu rovněž snížit. Pokud se fyzická aktivita významně zvýší, je třeba dávku inzulínu snížit a přísun sacharidů zvýšit, jinak dojde k hypoglykémii. Hledání této rovnováhy v běžných denních situacích není úplně jednoduché, ale každý diabetik ji po čase díky zkušenostem a konzultacím se svým lékařem či edukační sestrou dokáže nalézt.

Nicméně alespoň v úvodních týdnech léčby inzulínem je pro diabetika ideální určitý stabilní režim, ve kterém jsou všechny tyto tři složky v rovnováze a příliš se nemění, a tudíž i dávky inzulínu zůstávají víceméně stejné. Ve chvíli, kdy si pacient zákonitosti léčby inzulínem osvojí, je možné režim poněkud uvolnit a léčbu více přizpůsobit aktuálním potřebám pacienta. Musí být ovšem zřejmé, že při tomto přizpůsobení nedochází ke zhoršení kompenzace onemocnění. Zcela nepostradatelnou nutností pro určení dávky inzulínu je pravidelná kontrola glykémie glukometrem (viz kapitola Měření glykémie).

Poznámka: Dávky inzulínu nejsou definitivní a v průběhu života se postupně mění. Mění se tak, jak člověk stárne, jak přibývá či ubývá na váze, mění se i vlivem některých momentálních situací ovlivňujících organismus, jakými jsou třeba chřipka, žlučníkový záchvat, zažívací potíže a řada dalších onemocnění. Proto je třeba hodnoty glykémie pravidelně kontrolovat a dávky inzulínu upravovat adekvátně aktuálním potřebám.

Více viz „Základní principy úpravy dávek inzulínu“ v sekci Ke stažení.