Před tímto zázračným objevem se cukrovka léčila převážně velmi striktní dietou, která často kompletně vylučovala příjem sacharidů. To mělo za následek prudký úbytek hmotnosti pacientů, kteří si sice o nějaký čas prodloužili život, o jeho plnohodnotnosti se ale nedalo příliš mluvit. Když Frederick Banting s kolegou Charlesem Bestem v malé laboratoři v Kanadě roku 1921 poprvé izolovali látku, kterou nazvali isletin, bylo jim jasné, že především diabetikům 1. typu se začíná blýskat na lepší časy. Pro představu: Jen v Americe inzulin ročně užívá zhruba 8,3 milionu lidí. To je důkaz, že i víkendové pokusy dvou nadšenců v pronajaté laboratoři mohou přinést velké ovoce.

Prakticky ihned po jeho objevení se začal inzulin masově rozšiřovat. Roku 1922 zajistila rodinná firma Eli Lilly z amerického města Indianapolis výkup hovězích a vepřových břišních slinivek a během několika týdnů zahájila masovou výrobu hovězího a vepřového inzulinu pro stovky, později tisíce diabetických pacientů. V roce 1923 se k ní připojily i evropské podniky – v Německu Hoechst (dnešní Sanofi), v Dánsku pak společnosti Novo a Nordisk (dnes Novo Nordisk). Tak se inzulin začal rozšiřovat do celého světa. U nás byl poprvé použit v Praze roku 1923.

V průběhu let a rozvoje lékařských a ostatních technologií se výroba inzulinu postupně vyvíjela. Dosahovalo se především vyšší čistoty látky, díky níž pacienti potřebovali v průběhu dne méně injekcí, protože účinkovala déle. V 60. letech výzkumníci začali přicházet se závěry, že existuje více druhů diabetu. V 70. letech pak jeho léčba zaznamenala významný pokrok, protože se objevily první přenosné glukometry, které pacientům s touto chorobou výrazně ulehčovaly život. V 80. letech se stávají běžně dostupnými inzulinové pumpy, které pacientům umožňují, aby potřebné dávky inzulinu dostávali v průběhu celého dne. V roce 1985 pak přichází na svět první inzulinové pero, které se běžně používá dodnes.

V současné době je dostupná celá řada různých inzulinových přípravků a pomůcek, které pomáhají především individualizovat léčbu. Experimentuje se zejména s takzvaným inhalačním inzulinem, který by nevyžadoval podkožní dávkování. Zatím je ale tato varianta příliš nákladná a má i některé kontraindikace. Hudbou budoucnosti jsou také inzulinové tablety.

Až na výjimky můžeme dnes říci, že pacienti s diabetem díky moderní medicíně a vyspělým technologiím mohou až na některá omezení žít plnohodnotným životem, což nepochybně naplňuje poslání, které si přesně před 100 lety vytyčil i sám Frederick Banting se svými spolupracovníky.

Nezapomínejte ale, že i v době nejvyspělejších technologií je nejlepší nemocí právě ta, kterou nemáte. Proto nepodceňujte prevenci, žijte zdravě a vyhýbejte se stresu.