MUDr. Ilona Kadlecová: Největší problémy mívají diabetici v pubertě

MUDr. Ilona Kadlecová diabetoložka

Cukrovka je nemoc, která velmi výrazně zasáhne do životního stylu pacienta i jeho rodiny a v případě onemocnění dítěte to platí dvojnásob. MUDr. Ilona Kadlecová, dětská lékařka z České Lípy, má s touto situací zkušenosti jak ze své ordinace, tak z vlastní rodiny. Poprosili jsme ji proto, aby se s námi o některé z nich podělila.

Kdy se u vaší dcery cukrovka objevila?

V našem případě to bylo ve dvou letech. Věk, ve kterém se diabetes projevuje, je ale individuální. Vzpomínám si, že v Motole, kde jsme s dcerou ležely, byla i maminka s devítiměsíčním miminkem.

Jak se nemoc u takto malých dětí projevuje? Na co by si rodiče měli dávat pozor?

Projevy jsou také různé. U starších dětí je to většinou nezvyklá žízeň a s ní související náhlé noční pomočování. Může se také projevit velkou únavou, nevýkonností, ztrátou zájmu, ztrátou nálady. U úplně malých dětí bohužel bývá častým příznakem hyperglykemické kóma.

Přístroj na měření cukrovky

Měli by rodiče tyto příznaky neodkladně konzultovat s lékařem?

Ano. Neměli by rozhodně nic odkládat a zajít co nejdříve k lékaři. Rodiče, jejichž dítě hodně pije, se ale ještě nemusejí obávat, že jde s jistotou o cukrovku. Do naší ordinace přichází poměrně hodně dětí, u kterých jde o takzvané návykové pití. Dítě hodně pije proto, že mu sladký nápoj chutná a má ho možná i jako náhradu dudlíku.

Jaké vyšetření se při podezření na diabetes provádí a jak dlouho trvá?

Většina pediatrů má v ordinaci glukometr a vyšetření se provádí na počkání. Ideální je přijít ráno nalačno a přinést s sebou vzorek ranní moči. Ta se otestuje a zároveň se provede rozbor vzorku krve. Je to tedy otázka pěti minut, které mohou dítěti eventuálně i zachránit život.

Pokud diagnóza potvrdí diabetes, co čeká rodinu dále?

Po prvozáchytu většinou následuje až několikatýdenní hospitalizace, během které se pečlivě monitoruje hladina krevního cukru. V našem případě dceři odebírali vzorky 24 hodin denně, každou hodinu. Při léčbě diabetu je nezbytné nastavit každému pacientovi přesně na míru správnou kombinaci léků, stravování a diety a tu poté důsledně dodržovat. Pro dítě i pro rodiče je to velmi náročné. Diabetická dieta není něco, co by se dalo jednoduše vysvětlit a nastavit. Jsou o ní sepsány celé příručky, které si rodiče musejí nastudovat a třeba i neustále nosit u sebe. Jídlo se musí vážit, přepočítávat na množství cukru obsaženého v jednotlivých potravinách a podává se v přesně načasovaném sledu. Životní rytmus se v případě diabetiků odehrává doslova po hodinách.

Jak si na takový přísný rytmus děti zvykají?

V našem případě to bylo relativně jednoduché, protože dcera byla malá, byla jsem s ní doma a mohla jsem jí stravovací rytmus přesně nastavit a dodržovat. Daleko složitější samozřejmě je, když už dítě například chodí do školy. Každý den má jiný rozvrh, každý den jinou přestávku na oběd. V tom případě se musí rytmus dodržovat, jak přesně to jen jde, a samozřejmě se domluvit se školou, aby dítěti vyšli v jeho stravovacích potřebách vstříc. Ze zkušeností z ordinace vím, že největší problémy mívají děti v pubertě. V tom věku bývá přechod na přísný denní režim složitý.

Jaké máte zkušenosti s domluvou se školou?

Musím říct, že moje osobní zkušenosti jsou velmi dobré. Nesetkala jsem se zatím s případem, že by ve škole nevyšli diabetikovi vstříc, dokonce jsem o takovém případě neslyšela ani od rodičů, kteří ke mně docházejí do ordinace. V jídelnách jsou s diabetickou problematikou obeznámeni, učitelé si sami zjišťují informace a s rodiči aktivně spolupracují. 

MUDr. Ilona Kadlecová diabetoložka

Bývalo to tak vždycky?

Nevím, jestli přímo ve školách, ale četla jsem, že se diabetici setkávali s předsudky, když si na veřejnosti museli aplikovat inzulín. Lidé je považovali za drogově závislé. Dcera dnes nemá problém s kamarády na lavičce v parku vyndat aplikační pero, píchnout si inzulín a nasvačit se.

Čím to je? Máme diskrétnější možnosti aplikace? Funguje osvěta?

Ano, a také je dnes lidí nemocných cukrovkou tolik, že v podstatě každý někoho ze svého okolí zná.

Přináší pokrok v medicíně nějakou výraznou pomoc? Jak v aplikačních prostředcích, tak třeba v nových lécích?

Nové technologie samozřejmě existují. Někteří pacienti například používají podkožní inzulínovou pumpu. Ta neustále v krátkých intervalech dávkuje do těla bazální dávku inzulínu a před jídlem si ji pacient naprogramuje na bolus, tedy větší dávku. Má to ale řadu nevýhod. Jde přece jen o přístroj, ve kterém vám může dojít baterie, inzulín v zásobníku může být poškozen mrazem nebo velkým teplem, může se vytrhnout aplikační jehla, zlomit nebo prasknout kanylka. Řadu těchto závad odhalí diabetik až v okamžiku, kdy mu „vyletí“ cukr a on musí ve stresu řešit, co se kde pokazilo. Moje dcera používala pumpu asi tři roky, a přestože si inzulín aplikuje od čtyř let sama, tak nedokázala jehlu sama znovu napíchnout. Musela jsem tedy všeho nechat a spěchat do školy jí pomoct.

Měla byste pro rodiče nějakou radu na závěr?

Mít dítě s cukrovkou není snadné. Pro rodiče je to velká starost a zodpovědnost. Pro ně i pro dítě je to velký zásah do životního stylu. Časem si na to ale vy i vaše dítě zvyknete. Budete vědět, že taková a taková porce brambor je padesát gramů a že jsou to dvě výměnné jednotky. Pokud se u vašeho dítěte cukrovka projeví, najděte si rodiče, kteří s podobným postižením už mají zkušenosti. Žádný diabetolog na světě vám nedá tolik praktických rad jako rodič, který s cukrovkářem žije čtyřiadvacet hodin denně.

 

Text: Jiří Holubec

Zpět

Mohlo by vás zajímat